Počátky vzniku stodského rybářského spolku
Koncem roku 1945 se začali sportovní rybáři v našem kraji organizovat ve spolcích. Tehdejší rybáři byli členy Rybářského spolku v Plzni. Rybolov vykonávali na Radbůze a po povolení, vydaném dne 28. května 1946 Západočeskými uhelnými doly, také na propadlinách v Chotěšově.
Touha rybářů po plném rybářském vyžití vyvolala snahu o vytvoření vlastní rybářské organizace Stodska. Organizátorům tohoto počínání – jmenovitě JUDr. Stanislavu Kaiserovi, Karlu Soukupovi a Karlu Dlouhému – se podařilo získat registraci Lidového rybářského spolku v Chotěšově se sídlem ve Stodu. Poté došlo ve Stodu ke svolání schůze, které se zúčastnila řada místních rybářů, rybářů z Chotěšova, Holýšova a okolních obcí. Dne 10. prosince 1956 byl zvolen první výbor organizace v čele s Karlem Soukupem, Karlem Dlouhým - jednatelem, Jindřichem Tejmlem - hospodářem a JUDr. Kaiserem - rybničním referentem. Samotná organizace však vznikla zřejmě v roce 1954, bohužel se nedochovaly žádné dokumenty, které by to dokazovaly.
Tehdejší MěNV Stod přidělil organizaci v r. 1957 na náměstí čp. 23 „ kancelářskou“ místnost. V roce 1981 se organizace přestěhovala do areálu Starého mlýna. Byl to velký dvůr pod Šibeničním vrchem, který nechal postavit jeho tehdejší majitel pan Senecký. Po jeho adaptaci tak vzniklo pro rybářský svaz stabilizované sídlo a převzalo název Nový mlýn. V přízemí je malá společenská místnost, která byla pronajata a sloužila jako pohostinství RAJ Přeštice. V té době byla vedoucí minirestaurace a zároveň „ ochránkyní“ celého areálu paní Antonie Fejfarová. Ve vedlejší budově se nacházela společenská místnost „U vodníka“, stylově zařízená - s krbem a výčepem. Další místnost sloužila činnosti rybářského kroužku a knihovně organizace. Patro budovy slouží dodnes jako bytová jednotka správce. V areálu Nového mlýna, v těsné blízkosti Merklínky, se nalézají také výtěrové rybníčky.
Sídlo bylo postupně modernizováno a vybavováno potřebnou mechanizací jako motorobotem, motorovou lodí, nákladním autem Avia 30, které bylo nezbytné pro rozvoz krmení do odlehlých rybníků, při výlovech i pro dopravu násad z krajské distribuce. Dále se pořídily větrníky - aerátory, využívané hlavně na propadlinách a další rybochovné potřeby. Svůj podíl na tom nesou zejména tehdejší vedoucí mechanizačního odboru Jaroslav Vyšata a jeho zástupce Václav Říha.
Organizace tenkrát obhospodařovala revíry Radbůza 3 s hranicemi od Vodního Újezdu a Ohůčova a Merklínku 1 od vtoku Radbuzy k pramenům. Převzala i Vrabinský rybník, jehož výstavba byla dokončena díky JZD Stod. V roce 1956 tehdejší MNV Ves Touškov financoval výstavbu rybníku v Touškově, kterému tenkrát „kraloval“ porybný Jaroslav Podlipský. Z vlastních prostředků organizace byl vybudován rybník v Lelově. S pomocí příspěvku MěNV Stod vznikl rybník Hluboký. Z příspěvků MZVLH vznikly rybníky Krásný, Jindra a Novomlýnský. Za jejich výstavbu vděčíme zejména dnes již zesnulým členům panu Karlu Liškovi, Josefu Strejcovi a Josefu Jirkovi.
Na výstavbě a stálém vylepšování Divokého rybníku má největší zásluhu Bohumil Bultas z Úherec. Přes námitky některých členů organizace rybník spolu s Ladislavem Fajfrlíkem v roce 1980 zrekonstruoval. Poté nasadil ryby a po výlovu předal rybník do péče Pavlu Křížkovi.
Od 1. 1. 1982 spravuje organizace i revír - Radbůza 3A – důlní propadliny v Mantově a Losiné.